PlusMinus

PlackoWorkshop Reggae Area 2011

2011-08-25T03:45:00.000-07:00

Zatím poslední návštěva v Ústí na letišti. V pátek se volnou plochou prohnal silný vítr s deštěm a poboural spoustu stánku. I já jsem ho raději sbalil, protože ještě nemám uplně dořešený systém ukotvení k zemi. Nicméně marginálie, kdo tam nebyl, neví. V sobotu už se plackovalo. Galérka na FB zde.

PlackoWorkshop Bekadilkoš Žafest 2011

2011-08-25T03:42:00.000-07:00

Další workshop proběhl na lovosickém Žafestu. Galérka na FB zde.

PlackoWorkshop Povaleč 2011

2011-08-25T03:38:00.000-07:00

V létě jsem jezdil s workshopem po různých festivalech. Míru kreativity lze sledovat na mém FB profilu DruidOfTheMoon. Galérka z Povaleče 2011 zde.

MONOGAMIE

2011-05-20T07:23:00.000-07:00

Komu se líbí dekadentně znuděný projev dvou nezralých ňufáckých čubiček ČokoVoko, posledního toť hitu postmoderní pop music, a zejména jejich hit Monogamie, nechť si poslechne jak originální jsou zdroje jejich hudebního činění. Cut´n´paste aneb trochu to zrychlíme, pár kontroverzně lechtivých vtípků a jedem... Sám se však občas přistihnu jak si notuji propůjčený refrén a říkanka o guláši a svíčkové mi v hlavě vězí jak indiánský tomahawk. Hned to ale zaženu představou jak by se asi čisťounké bělounké městské dámičky cítili v 18. století v divočině starého kontinentu kde by je nakrývalo indiánů plné týpý, nebo jak je v samotě afghánské pouště "šustí" mohamedánští příznivci hnutí Al-Kaida.
http://www.youtube.com/watch?v=Gv-y7YNBISI
http://www.youtube.com/watch?v=ldT0PnHV8Ik

FashionWeekendBudweis27.-28.5.2011

2011-05-10T06:47:00.001-07:00

Na této akci budu mít plackoworkshop a stánek s naušnicema a plackama.

Placky PROALT

2011-05-10T04:52:00.001-07:00

Plakát ProAlt

2011-03-31T02:38:00.000-07:00

Similárně jsem vytvářel i návrh plakátu na demonstraci v Brně. Bohužel vyhrál "obligátní" návrh typu fotka, font, přechod.
http://www.proalt.cz/wp-content/uploads/2011/03/demonstrace-7-dubna2.png

ProAlt

2011-03-31T02:29:00.000-07:00

V posledních dnech jsem vytvářel logo pro iniciativu pro kritku reforem a na podporu alternativ.
http://www.proalt.cz/

Úplňky 2011

2011-02-18T04:09:00.000-08:00

Úplněk leden 19.1.22:21 Rak
Úplněk únor 18.2.09:36 Lev
Úplněk březen 19.3.19:10 Panna
Úplněk duben 18.4.04:44 Váhy
Úplněk květen 17.5.13:09 Štír
Úplněk červen 15.6.22:14 Střelec
Úplněk červenec 15.7.08:40 Kozoroh
Úplněk srpen 13.8.20:57 Vodnář
Úplněk září 12.9.11:27 Ryby
Úplněk říjen 12.1004:06 Beran
Úplněk listopad 10.10.21:16 Býk
Úplněk prosinec 10.12.15:36 Blíženci

Plackový naušnice

2011-01-06T07:57:00.001-08:00

Ryze recyklační věc. Použité textílie. Seznam na vyžádání. Fakt pěkný, fakt pěkný.
www.druidofthemoon.cz

WomenInArt

2010-12-21T07:50:00.000-08:00

Karel & Karel (2 nezapojené kabely)

2010-11-02T05:56:00.000-07:00

Do letošního ročníku soutěže amatérských filmů Aerokraťas 2010 jsem si dovolil přihlásit svůj rigidně bambiliózní spektákl Karel & Karel (2 nezapojené kabely). Naleznete jej na této adrese http://www.muvi.cz/aerokratas-2010/762-karel-&-karel-%282-nezapojene-kabely%29-.htm a kdyby se vám třeba i náhodou líbil můžete pro něj i hlasovat, či přeposlat link svým přátelům. Hlasování probíhá až do 26. listopadu, kdy také večer proběhne v pražském kině Aero (Biskupcova 31) promítání vítězných filmů. Třeba se tam uvidíme.

Weekender

2010-10-18T02:11:00.000-07:00

Vidíte se?

OHMU 5.11.2010 MC Fabrika České Budějovice

2010-09-21T07:50:00.000-07:00

Listový placky (Leaves buttons)

2010-09-14T01:36:00.000-07:00

Chystá se podzimní kolekce placek vyrobených z popadaných listů, nádherně se barvicích ve smrtelné agonii konce a zmaru. Určené přesně pro dekadenci 21. století, rezonující s Baudellairovou básní Mršina opěvující krásu konce.

BARBEROS/JIŘÍKOVO VIDĚNÍ/EDITH

2010-09-13T07:43:00.000-07:00

01. 10. 2010 se do benešovského Draka vrací úžasná liverpoolská zakuklená formace BARBEROS. BARBEROS jsou 2 matematicky přesní bubenící, elektro zvukouzelník a mistr vizualizace... BARBEROS vás dostanou!... ty beaty vás neskutečně chytí, vše dokresleno pekelnou projekcí s klaunem i bez... "chceš balónek?..." .... Večer podpoří legendární elektroundergroundové JIŘÍKOVO VIDĚNÍ a neuchopitelní EDITH.... jste zvědaví, přijďte 1. 10. do klubu ČERVENÝ DRAK, Benešov! To byste si totiž neměli nechat ujít!... a věřte mi, vím o čem mluvim...
http://www.myspace.com/barberosmusic
http://bandzone.cz/jirikovovideni
http://www.edith.cz

OHMU na sladovce

2010-09-13T07:32:00.001-07:00

Tož první vystoupení OHMU v nové sestavě. Pink Floyd po lobotomii vstávají z hrobů aby vás děsili svou monotónní repetitivností. Uáááááá!

EDITH vs. Zentralheizung of Death (Des Todes)

2010-09-13T07:12:00.000-07:00

Tož víkendový večírek s Knödeln guys ZHOD se povedl. První destinace Točník Bárka a podruhý ve Velbloudu v Budweissu pod hlavičkou NAAB.
Fotošky tu!

Tortoise v MeetFactory

2010-09-09T04:01:00.001-07:00

22. listopadu 2010

vystoupí v Meetfactory jedna ze zásadních amerických nezávislých kapel, post-jazz-rockoví Tortoise a jako předkapela zahraje ježčí orchestr OTK

SUMMER IS GONE

2010-09-03T05:26:00.000-07:00

Tak už to zas všechno nabírá karmínový nádech zániku, ovoce vydávává poslední nádherný a lákavý vůně, na který už málokdo skočí. Léto odlítá na křídlech podzimního větru a mě zas napadaj všechny ty patetický nesmysly, který bych si měl nechat do důchodu, protože konec znamená začátek. Vydám se do přírody a nasbírám nějaký skvostně umřelý listy ze kterejch udělám sérii plackošů. Nejlépe ve stromovce u ruskýho kola.
Tady rozsáhlejší fotoreport z Balkan Tour od Charvyho a Duppyho

CODEMODE2010SUMMER

2010-08-05T06:14:00.000-07:00

Tož letní edice CDMD je za námi. Nešťastné předčasné ukončení bylo snad jedinou temnou stránkou celého víkendu (oficiální vyjádření organizátorů zde http://codemode.cz/ ). Jinak krásný počásko, spousta lidí, doprovodný akce, pohoda, pohoda, pohoda.

CODE MODE summer edition

2010-07-19T03:11:00.000-07:00

Tož účast na CODE MODE summer edition potvrzena. Stánek budu mít nejspíše napůl s šikovnou designérkou naušnic Martinou Clip Clap Placky, trika, voda, léto a všechno tohleto.

Plackoše Vlčkovice

2010-07-14T06:58:00.000-07:00

Tož 500 ks placek pro festival ve Vlčkovicích na světě. StatekVlckovice.cz

GUČA

2010-06-30T03:00:00.001-07:00

Tož dost mě to mrzí leč má účast na URBAN SUMMER MARKETu na letisku v Piešťanech se ruší a to kvůli mé další expanzi na východ. Tentokrát do Makedonie na festival GUCA. Plackoše ale pojedou ssebou tedy samosebou se mnou.

Roaring Twenties

2010-06-29T01:55:00.000-07:00

Další plackoše plackoidy. Další zhmotnění lidské představy do skutečnosti. Koláč Megáč, žena toť z nejvyjímečnějších, slaví narozky ve stylu let 20. tých. Asi bude legrace. Design by Zdene.KK.

Čtvercový plackoše

2010-06-24T08:02:00.000-07:00

Tož tu máme stroj na čtvercový plackoše s kterymžto si do budoucna užiju dost legrace. Jen placku natočit o 45 stupňů a nakreslit čárku.

H1

2010-06-22T05:14:00.000-07:00

GRAPE FESTIVAL 2010

2010-06-18T06:05:00.000-07:00

A tady plakát na akci ke který je SummerUrbanMarket přidruženej. Parov Stelar a M/D L/D/ určitě určitě určitě. Co neznáte poznáte.

GRAPE FESTIVAL 2010

2010-06-14T05:17:00.000-07:00

Tož tak v srpnu zavítám se svým pojízdným létajícím ansámblem k našim bratiam na Slovensko na první ročník GrapeFestivalu2010. Co přesně se objeví v mém pohyblivém repertoáru budu informovat. Zůstaňte naladěni.

KADEŘÁBEK2010

2010-06-14T03:05:00.001-07:00

Tož 12. ročník minifestiválku Kadeřábek na samotě kde nikdy nejsi sám jest za námi. Trika i placky sklidily úspěch. Design Michal Němeček, který se zčásti podílí i na line-upu. Tady pár fotek od Martina Chrze http://ortenix.cz/foto.php?dalsi=15&folder=slozka/nove/1/10_ka/ . A snad jen poznámka k úvodní fotografii, že triko je nafocené po týdnu intenzivního nošení, zmuchlané a propocené. Alespoň je vidět jak je magnetické a enigmatické, málem jsem ho nesundal.

CODEMODE2010

2010-03-25T09:17:00.000-07:00

Tak tady finál. Chápu, že postwarholovská variace na téma Beethoven není zcela originelní nicméně mám s ním dejme tomu další plány v souvislosti s mým rodným městem kde mistr svého času pobýval v lázních.

CODEMODE2010

2010-03-24T09:38:00.000-07:00

CODEMODE se blíží a já vytvářim novou sérii bloků, pohledy, placky, trika, sprayuju a tak vůbec a tudíž tady taková malá inverzní ukázka aneb residua občas vypadají lépe než hlavní téma. Těšte se a již brzy vše dokončím a pošlu i fotky hotových produktů mé šílené müsli.

M.O. meets CODEMODE2010

2010-03-19T02:13:00.000-07:00

9.-11. 4. 2010 budu mít stánek na veletrhu CODEMODE
Trička, placky, bloky a jiný pohledy na svět.

Knoflíková válka

2010-03-13T12:00:00.000-08:00

Na veletrh CodeMode chystám sérii placek coby knoflíky a spousty dalších překvapení, postupně budu informovat jak to všechno budu vyrábět a jak se to všechno bude drát do skutečnosti. Těšte se a 9.-11.4.2010 zdar.

NAAB

2010-03-03T04:02:00.000-08:00

Aneb Noise Assault Agency Budweis. Plackoše lítaj mezi budějickýma cajkama dole na jihu.

Placky Jiříkovo Vidění

2010-03-03T02:19:00.000-08:00

Tak už jsou i placky. Temně elektronická partička Jiříkovo Vidění vydala svou poslední desku Obrazy Neklidu u Guerilla Records. Nahrával sem pro ně bicí a v podstatě se naše cesty na rok zkřížili i koncertně. Z obrazu Roberta Pešky pak vzniknul obal kdesi v mý hlavě a teď sou tu i enigmatický placky s okem alláhovým (či jakéhokoliv boha kterého si dosadíte). K CD placka zdarma. Vysoce zvukově interesantní záležitost. K poslechu třeba tu: http://www.jirikovovideni.cz/ Dále pak http://www.guerilla.cz/

PlackyPlackyPlacky

2010-03-03T01:53:00.000-08:00

Právě mi dorazil plackovač. Dva jednoduché pohyby a placka je na světě. Tudíž kdybyste chtěli nosit názor v podobě 25mm but/tónu kdekoliv na dresu, stačí se ozvat na posilamvzkaz@centrum.cz. Užívejte skutečnosti.

Draci proti srnkám

2009-06-17T05:50:00.000-07:00

Tak už to zas útočí. Buší to na dveře zevnitř mý hlavy. Začíná to samozřejmě už dávno předtim než v pátek, sedám do svýho ZetIxe a mířim na Bene. Tenhle víkend jako logický vyústění předchozích kroků a předchozí kroky jako by směřovaly jen sem. Už pár tejdnů předtim se roztáčej kola který nás tenhle víkend semelou a nenechaj nás vydechnout až do konce abychom se nakonec vynořili k nádechu. Sou to placky, naprosto úchvatný placky made by Miguel který se sunou do výroby, jakožto plakát na obě akce. Roztomilej gumák s prostřelenou hlavou ze kterýho teče čalamáda a separovaný srnky o čtyřech nohách a čtyřech barvách. Moje stórka ač by mohla začít mnohem dřív a ač se zdá bez začátku a konce startuje tak čtrnáct dní nazpátek kdy si nechávám seřídit basu ve Vršovicích a ve středu si pro ni běžim, krásný nový snímače seřízenej krk, což ocenim pozděi. Táhnu tu rakev z minulýho století odtamtud až na Žižkov, zrovna hic a slnko pere a já uf, uf, uf krz Jiřího z Poděbrad tradá tradá dom a pak snad nějaký piva nebo co, ale jak řikám moh bych začít dávno dávno a i tam by se furt něco dělo. Den předem pak, to byl čtvrtek, se vracim ze zkoušky a na Benzině zišťuju že mý levý zadní kolo je jaksi podivně vyfouklý, řikám si oka, oka, oka Georg.E, žádnou paniku, dofouknu a na Smíchově koukám že kolo neuniklo tak zas tramkou dom, ráno se kolo tváří dost nafoukaně tak si řikám prostě mu trochu ušla duše. Pouštim z hlavy, ráno komp, komp, komp, www, http, domény virtuální, zírat čučet, tvrdnout, tuhnout, kamenět a krnět, půl metru k mýmu krystalickýmu monitóru a pár metrů nahoru ven, žijeme přeci jen jednou, odpo pak do auta, kolo furt v poho, tak na výpadovku a prodírat se páteční touhou po přírodě koncentrovanou v jedný asfaltový tepně, dejchat vedlejší produkty těchhle tužeb a vůbec se ničit uvnitř svý hlavy tim, kym že sem se to stal a co že to zas dělám. Jenže to už sem v Bene a zkušebna a nakládání a přenášení a vynášení prostě invaze barbarů. A má to smysl? Má to smysl vytvářet iluze když se svět válí ve vlastních odpadcích a kolaps nablízku? Má to smysl? Není to dekadence, nejsou to klapky? Nejsou to špunty a vůbec, je ještě legrační producírovat se ve vlastních maskách a smát se tomu? Jasně že ne, jasně že mi zas Jiříkovo Vidění pár hodin před koncertem oznámí že si puičujou moje bicí, ale já si zas puičuju Kraus.Sick.Owo basovej aparát tudíž lekce rychlej obratů a následuje lekce zvukařiny, protože je večer a lidi se chtěj bavit nebo co a tak SM Lomoz a po nich Jiříkovo Vidění, jejichž obal teď konstantně řešim, testem procházim celkem obstojně, všechen ten sound posílám do odposlechů a i ven a efekty na zpěvy, není to samosebou profi-sound ale mačkám z něj to nej. Krz celej koncert Jiříkova Vidění do mě local boy Marek hučí jak sem tupey, jax sem se neposlouchal že sem od nich odešel, že hudba je jako bys byl doma a tak ale co mu mám řikat, že se nechci vízt na ocase legendy, ale stvořit vlastní. A to sou OHMU. Předvádíme vyrovnanej výkon po všem tom. Krausíkůw aparát dělá hodně a já si uvědomuju že Genz-Benz mi nestačí, že je třeba jít dál a hledat svui sound, svui výraz a svý místo v tomhle světě. Ale to už zas posmrkávám u svýho náhrobku, tudíž aparáty zůstávai v břiše draka a tak do sebe cpu ještě nějaký to alko a pak krz město od jedný strany chodníku k druhý pěkně po značkách až k zjištění že Drak spolknul i Miguelowo paměť a s ní klíče od cely kde se bydlí. Tudíž ME9/Rash a jejich kočičí domov, polívka, kočičí varování a escape do snu hned teď.
Ráno se budim pozdě, kočka k nám byla milosrdná. Nějakej ten sen o vojácích a smrti a pak už že bych měl fungovat tak s Andrejkou Rejkou mizíme do města na míchaný vajíčka. Potkáváme sqadry místních basketbalistů, tudíž gympl a spousty postmoderních týmů jako „Svobodné matky“ „Potřebuju Prachy“ „Invalidé“ nebo „Pražský hovada“ nebo co to. Z repro se valí hip-hop a všichni sou yo-yo-cool kámo, fakt vostrý. Ale to už se otvíraj dračí brány tak sedám do svýho věrnýho oře a jedu odtamtud dolovat to co sem tam včera nechal (leč je to čistě materiální věc, na emocionální bázi to nefunguje). Čekáme čekáme na klíče, nepochopitelný jak je všechno závislý na všem a všichni na všem ale to už nějakej blanickej rytíř se probudil z kocovinovýho spánku a že prej až nám bude nejhůř tak přijde a odemkne. Je tu a my lezeme dovnitř získat zpět co nám patří. Krákošův deštník a tak. Jir.K mě vysměje že ty bicí nesmíchám (což tedy pár dnů později do toho čumim a netušim, ale tim se prokoušu to žádnej strach) no a pak už Jiříkovo Vidění míří do Žatce a ještě mezitim za Lábusem předat mu Master novýho alba který tedy vychází u Guerilla Records, tudíž bicí co sem včera pučil si zas odtáhnu, ale to je jasný M.O. je v klidu ten to zkousne, nechme to na něm. Chvilku skřípot a pár vnitřních orgánů do sebe ukládá nějaký ty podvědomý věci, ale pak už do zkušebny věci tam, některý zas ven a pak zas čekat čekat čekat než se Miguel zbalí až se dočkávám a ještě pak cestou na Kadeřábek pár sarkastickejch poznámeq od jeho ženušky cože to zas nechal na poslední chvíli. Jakoby byl chlebem a Martina solí, tudíž zatlačim nostalgii a tvářim se neochvějně. To už si všímám že kolo zase uchází tudíž Mig telefon kamsi a vykládáme aparáty a už pak kousek od samoty chlápek, dílna, vytahuje my z duše zahnutej trn tak spekulujeme nad černou magií, moje duše se mění a odjíždim zas připravenej na mý Don Quijotský cesty. Mlýnům zdar. Zpátky a kola se pomalu roztáčí, instalovat galerii fotek a přehlídku naušnic, předat placky, naprosto úchvatný placky abych to zdůraznil, a nevyhrát nic v tombole a pak se potácet mezi psama a dětma, mezi štěstím a nekonečnem a neustále nebejt rozhodlej. Štěpán rve do děcek filmy z promítačky, krteček coby zástupná ikona na ploše českého kutilství. Taky padlý plastový panenky který můžete jako jedinej výsek ze skutečnosti vidět na fotce. Doráží mistr B.J., robot M242, ME9 s Rashem pěšky a Pléša s ženuškou a tak to všechno po očku pozoruju, jak jednonohej zvukař se svou fordkou dojíždí na dvůr a osaměle přenáší aparáty. První band hraje covery což je trochu krok stranou atmosféry, což ještě dokazuje asi hodinovej výpadek proudu, kterej není ten večer poslední. Mezitim tedy stihnu dva buřtíky ale sou nějaký TESCO nebo co protože je mi po nich vůbec není OKa. Přepojit pár drátků a můžeme začít a rovnou pokračovat. Po setmění přijíždí dodávka plná DubInDaTrip, frontman Baldrik (výraz zpěvák mi na něj jaksi nejde aplikovat, nohlsed Černý zmije) je mimo a v klidu. Česká mutace raggae ska. Dechy a ženskej element kterej to všechno tak nějak transponuje a odráží ven a zpátky. Je to veselé a optimistické což se o nás říct nedá. OHMU bez křídel v prachu. Genz-Benz prostě nehraje jak chci není tam ta atmosféra ale sou tam silný momenty, který nás vedou ke konci kterej je tu a konec a zvukař zas balí co rozbalil, stejně jako my a tak zas začínám popíjet a nejenže nejsem dobrý člověk ale ještě pomáhám zlu a tak mimoděk, ze svý zoufalý fyzičky lezu na zábradlí ve stodole a robot chce vejš tak leze na štafle tak si zas dokazuju že sem lepší, hnus hnus, přebíhám po zábradlí na druhej konec a vylákávám robota k osudovýmu skoku protože se zamotává do prodlužky visící ze stropu, strhává vedení, na pár sekund tma a ticho a pak světlo a on leží na zemi. A to mi před chvílí vypráví jak na zcela nepochopitelných místech potkává jednu holku která tam je dneska taky a po pádu mu masíruje nohu. „no tak si kuwa vzpomeň, co ti to připomíná!“ On je nerozbit, jen zmaten, nesmrtelnej po litrech alkoholu. Epika okamžiku mě na chvíli zas sentimentálně obejme ale zas to odhánim a Mig jamuje s Korgem tak do toho hraju na rozladěný piano. To už je ale ráno, všichni spí, někdo přelez plot kvůli tomu a je zbytečný cokoliv, jakkoliv dál prodlužovat. Svítá a mi procházíme polem na statek Němečků. Ráno ještě konverzace s mamkou Hankou, hanba hanba, kouříme Ego Light přemýšlíme o houbách a vůbec jak sme na houby a potom koma.
Ráno je ráno ale už vlastně odpoledne. Budíme se do klidovýho režimu, gulášek, sekám dříví obracim seno a kontrast mezi městem a vesnicí mi trhá obvody. Legenda o věčnym návratu, zpět skrz Jírovice kde Rejky sestřenice a dvě děcka tak blbnu s nima protože za pár hodin už to bude pryč, ale stejně sem cizí cizí cizí tomu všemu a těm všem. Ve zkušebně se ještě potkáváme s Miguelem a pak lehká večeře pod hřbitovem, průlez do židovský části, legendární bílý ruce který nedaj spát leckterýmu maturantovi. Kolik holek asi podlehlo tomuhle mýtu. Cestou zpátky se najednou vynořuje Wolfík, že prej si koupil bicí, starý amátky za litr, a v létě mizí do Španěl, tudíž chce to taky pryč a zmizet jak Kafka na pobřeží, epiku, poezii, vytrhnout ten drát ze zátylku tu metaforu pupeční šňůry. Autem po dálnici kterou už sem jel snad tisíckrát do míst kterejm bych měl řikat domov. Cestou skáču z času do času, slzy na krajíčku a směju se šílenym smíchem, odevzdaně životu do očí, pokud nějaký má, pokud už tu nejsou jenom ruce, ruce ruce, tyčící se k nebi a slyšim Kraus.Sicka jak říká „to nesmícháš!“ a celý mý tělo křičí „Touho, kde si?“ tudíž dneska žádnej happy end dneska usnout únavou to jak sem hltal skutečnost až sem se jí přejed. Jak je to separovaný 5+2 a jak zas v pondělí zapadnu do chladu podzemí. Ale lítost je smrt řikaj roboti. Tudíž nalézt sílu, sílu k tvorbě. Jediná cesta ven. Hledat, hledat, žíznit a hladovět. Konstantně střídmost, ale takhle bych tu v kruhu moh´ hledat pointu donekonečna. Opouštim židli, a mizim. Udělejte to samý. Press Escape to finish the operation.

Další víkend v luftu

2009-02-25T04:57:00.000-08:00

Je pá.tekk, pátek odpoledne a já zas jak Don Quijote s debilnim úsměvem vylítávám z práce že jako nějaký to dobrodružství, větrný mlýny a tak. Dolu na Anděla na devítku a jedu pod Motol kde na mě čeká mý auto Citroen, muj věrnej druh, kterej byl přes měsíc nepojízdnej kvůli shořelý cívce v benzínovym čerpadle. Chlápek co mi to spravoval byl tři tejdny hospitalizovanej což byl trochu škrt krz ale zas mi to ukázalo mojí lehkou návykovost na rychlý přesuny. De to lehce. Jenže to už ťukám kód a otáčim klíčkem. Zpátky na Anděl a do UFA kde je barman Michal tak s nim dávám panáka na oslavu velkýho návratu mýho Zetikska. Večer se jaksi pomalu roztáčí i když to alko tam figuruje dost, přijíždí Andrejka a volá Z.KK že Anouk co nám zařizuje koncerty v Chapeau kolauduje byt kousek od Karláku tak tam frčíme, nakupuju zas a opět a znovu kolu s rumem jejichž vlastnosti sem tu už párkrát adoroval. A už tam postáváme a poklidná párty abychom nerušili sousedy, hudba a frmol, hukot tu chybí tak alko prokládám Mathéčkem a magický síly těch tří nápojů mě poháněj krz celej večer. A. brzo vstává a taq poté co fotíme pana Z.KK s různými atributy jako pěnová pistole, rákosový koberec, průhlednej kšilt či obří hřeben a poté co hrajeme symfonii pro příbor a hrnky, což je majiteli s nelibostí přerušeno a potom co domlouvám s jednim dj´em že nám udělá RMX OHMU taq mizíme krz město na Pankrác a tam ještě nejdeme spát dlouho ale nakonec jo. Ráno fakt vstáváme brzo taq nahodim svý druhý voči a A. do práce a já ještě na chvíli spát na Žižkov ale pak už taky vstát a přes den se vzpamatovávám a potloukám a navečer pak mířim do vily Wolkerova 10 kde bydlí Natálie a kde hrajeme s OHMU. Na koncert moc lidí nedorazilo nakonec ale je to příjemný jen tak posedávat v tý vilce jakoby mimo čas. Nejzajímavějšim momentem je po koncertě jam s Natálií a Mirem. Plout na vlně jednoho tohnu. Miguel ráno vstává na fotbal tudíž zařizuju odjezd z Dejvic krz takovej postarší androšskej páreček. Ta pani mi rámoval krtečka pro dvojčata a tak se s nima dávám do řeči už dřív a paq když už se tam potácim na hranici a holky si utahujou z mý modrý mikiny tak v tom momentu že oni jedou do Vršovic tak jednám a jednám rychle a tak sice proplouvám opile a voni „dělej, dělej taxík je za chvíli tady“ tak mi dochází že jedem taxíkem a že tedy rychle rychle a tak popadáme věci a hup šup do dodávky která přijíždí Natálie mi do ruky ještě šoupne Palčinku kterou polykám a červenej džem mi stejká po prstech což beru symbolicky protože když pak dorazíme na byt, potom co nás vyhoděj na hlaváku, proklamuju miguelowi nakládanou červenou řepu která vlivem alkoholu se taky roztejká různě po stole a mejch prstech. Sme tedy doma, akorát doráží Z.KK muj spolubydlící což se ještě neavizoval tak pár poznámek k životu a spát.
V neděli se zas budim a zas musim věřit že to všechno má smysl. Zkouška nebude a tak co se dnem, co sem to vlastně dělal. Asi zas jen tak zevloval. Večer asi brčko a lavíruju svý kresby páč musim nakreslit legendární komiks sakra už konečně něco ne se musí hnout. Ale nápady jak říká Lewis Trondheim, nápady se ceněj zlatem.
Jenže je pozdě a mě se dny vlatně tak mixujou že tahle historka se mohla stát jinej den, jeden z těch večerů.
Co je jistý že se v pondělí budim s vědomím že nemusim do práce a vonou houby páč mi volaj, že jako mě potřebujou, že to nikdo jinej nezvládne tak vstávám a do Vršovic spravit nožní spouštěč našeho automatickýho bubeníka Rolanda, nechávám tam litr za nic no což paq v úterý Kraus.Sick se diví a těžce rozdejchává a já si uvědomuju že sebou nechávám vláčet ale ono všechno má něco. Život a jeho drobné aspekty, co se stane a co ne, co ovlivníš prostě komplexní přístup a nadhled, pak ještě do Nuslí vyzkoušet akustickou basu Cort, která se mi líbí a kterou asi koupim, no a odpoledne do fachy dělat přání k padesátejm narozeninám nějakýho manžera, chlápka co točí prachy, fakt zábava, ještě nemůžu zprovoznit skener tak sem tak nasranej že beru z práce víno co zbylo vod vánoc a doma ho piju zas s mym spolubydlícim. To byl depka ten večer no a úterý pak vycuclej z práce zas taky sedim na bytě zoufalej a kluci mě vytáhnou do hospody no a po dvou pifkách se mi vrací nálada, což je neklamný špatný znamení mý potencionální závislosti, a to já k tomu sklony mám, tudíž sílu najít a cestu a tak po spoustě pivek mizim na byt kde beru batoh a krokem skok za svou milou na Pankrác kde zas ještě dlouho nespíme a nakonec jo. Ráno se budíme, snidaně a do práce a to už je dneska a já sedim za kompem práce mi tu stojí a já ťukám jak zuřivej datel tenhle report vo tom co se stalo abych to zas měl na paměti, nějakou tu minulost ze který bych moh´ čerpat pro budoucnost. Zdar a sílu pionýři.

OHMU*PIČO

2008-11-21T07:10:00.000-08:00

8. a 16. listopadu se odehrály dva zlomový koncerty OHMU. První byl v Čerčanech a druhej v Rubínu. Nehledě na zvuk či cokoliv jinýho začínáme s Migem zjišťovat že tahle hudba konečně funguje a to v širšim smyslu. Rezonuje dobou která ji zároveň tvoří. Zhudebněná poezie jak to nazval jeden posluchač.
Fotky z Čerčan
http://k0n0p.rajce.idnes.cz/081108-OHMU%2CJinovatka%2CRV4_afterparty/
Fotky zRubínu
http://www.pragueartblock.cz/fotogalerie/2008/dernisaz-pab-2008

Kukuřice Je U nás Půl Živobytí

2008-11-21T03:43:00.000-08:00

Minimal sound s nasamplovanym piánem od Natálie, která s náma občas hraje, video je z parku Cibulka, zapadající slunce a je to taky hodně minimal.

Průzkumník

2008-11-07T05:47:00.001-08:00

Spirála 23.-26. 10 2008

2008-11-05T06:23:00.001-08:00

Je tedy čtvr.tekk. Čtvrtek normální den. Přijdu domu a tam mi náš nový spolubydlící říká že dole v prvem patře je kolaudace, že jako nový lidi a že sme zvaný jakožto všichni páč dole na vstupních dveřích visí velkej plakát že se tu něco děje, že Prágl už chce taky žít a ne jen se motat v sítích byrokracie a topmanažerů, utápět se ve vlnách peněz a luxusního komfortu. Znamení. Dole ve večerce tápeme mezi regálama a hledáme svůj oblíbenej drink kterej by šlo předat. Volim jednoznačně rum s kolou jehož neskutečný socializační účinky mi odhalil Miguel, mui bratr v OHMU. Pak ještě absinth, kterej je maskovanej do jakýhosi abstraktu takže ho musíme vyměnit za pravej a pak už dolu a klepeme a někdo otvírá a kouká tak osvětlujeme jak se to s náma má a tak to že prej jo a poďte dál a dáte si pivo nalejte si ahoj já sem Kuba a během večera pak spousty dalších jmen ale v hlavě mi snad žádný neutkvělo, což je špatný a vztahuje se to k mýmu snu, ve kterym sme hráli na babu. Když přišla řada na to abych pikal ptal sem se tý slečny se kterou sem se střídal, jestli mi dá pusu. Byla menší než já a koukala na mě zespoda tak nedostupně, pak odběhla a já začal pikat. Potom co sem dopočítal sem se otočil a ke stromu kde sem stál se blížilo spousta holek. Chtěl sem je zapikat, ale neznal jsem ani jedno jméno. Ale to bylo jindy pozdějc, teď postávám v neznámý kuchyni a míchám si první z mnoha rumů s kolou abych byl neskutečně vtipnej a zábavnej. Otvírám lidem pifka bez otvíráku, zakódovanej humanismus, výchova bez otce, kdy na to dojedu? Přitáčim se k dalším sousedkám, který Krauzík později označuje jako luxusní, a chytám se záchytnejch bodů na témata ke konverzaci. Sbírka plakátů na zdi nás zavádí až k severský kinematografii a Lars Von Trierovi tak slibuju TV sérku Království. V dalších dnech pak zjišťuju že moje kopie je nekompletní a taq otravuju B.J.e ať to stáhne když je online a baví ho stahovat a archivovat. Ale stejně z toho nic nebude, že jo páč sou exkluzivní a já mimoň. Tak je tam nechávám v čerstvě vymalovanym obýváku s obloukama místo dveří a mizim pro další drink. Z mizecího módu už ale taky mizim a začínám se objevovat. Ryze veselý a vyrovnaný týpek začíná hrát na kytaru. Zpívá anglicky a s takovým entuziasmem až mě z toho mrazí. Spolubydlící zjišťujou že absinth jim během půl hodiny vypily domácí španělé. A tak tak postávám a občas konverzuju a když už je to nuda tak Krauzík, basák Jiříkova vidění kde hraju a kde končim, balí velký brko hašiše ale nikdo si nedá, jen hostitelka si potáhne, ale nešlukuje. Tim se na dvě hodiny posílám do osobní izolace. Postáváme u topení a sledujeme jak to všem dává smysl kromě nás. Řikám Krauzíkovi že tolik vyrovnanejch a spokojenejch lidí už sem dlouho neviděl. Smutně se usmívá a pak mizí a v tu chvíli přichází do místnosti ONA. Je oblečená v červeno červeném. Už nevim co bylo co ale ta kombinace mě paralyzovala. Samozřejmě že na konec sem to posral protože jméno sem si zas nezapamatoval a zahustit se natolik abych jí řek o číslo nebo podnik něco jako „muž“, to ne, kuwa. Ale pokreslili sme jim tam stěny docela halucinogeními obrázky (od tý doby sem se s nikym z toho bytu nepotkal tak newim esli nejsou naštvaný či co ale sledovat tu holky jak s našpulenými rtíky zobrazuje to co má v hlavě, jak stojí jak váza z černo a červenofigurový keramiky jak řecká bohyně to bylo nejvíc, jak se tak řiká). Pak odchází s kámoškama a já nejsem schopen nic nějak ji zastavit jenom ji řikám že normálně na akcích holky nebalim ale že ona je hustá. Dveře klapnou a já zírám do samoty. Pak ještě sedim s postarší dredařkou co má dole galerii v Krásově tak se bavíme o životě už v sedu na podlaze a lidí pomálu tak taky končim a spát. Ráno facha, že jo kafe, komp a práce pro systém. Ztracený dny. Večír každopádně sedám do svýho „zetikska“, věrnýho mobilního kámoše Citroena z Francie a frčim na sever a to ještě přes den píšu kamarádovi Jendovi do TP že přijedu jestli by někam nezašel a tak domlouváme Krysu což je snad taková poslední punková výspa v TP i když už to sou samozřejmě ty pankáči kterejm teď táhne na 40 ale je to příjemný bejt mezi lidma co znáš a tak, no a to netušim co touhle SMS zprávou rozjíždim za kolotoč teda jaksi mimosmyslově sem tušil že se mu mám ozvat protože asi do půl hodiny se rozdrnčí telefon a volá mi Helena, kamarádka z TP která teď žije v Anglii a je umělkyně a asi taky žije dost mimo skutečný světy. Měli sme k sobě blízko, ale to je teď jedno protože mě zve, že v sobotu slaví 30tiny kdesi u Berouna a jestli nechci jet. To samozřejmě chci a vim proč, protože chci potkávat lidi světla a ne se jen hrabat v temnotách alkoholovejch bažin. Ale teď je ještě furt pátek a já s touhle informací v hlavě odjíždim směr sever po dálnici s rostoucí tmou a do Teplic dorazim už za tmy protože je podzim a dny se krátěj tak parkuju a rychle ke Krysovi kde zatím nikdo tak vytahuju Zónu Berlín nebo Řezníka nebo co se v tu chvíli snažim číst. Období co sem si dával ženský autorky abych nějak pronikl do ženskýho světa. Pak přichází Jenda a Yallo což je taková teplická variace Begbieho z Trainspottingu akorát bez knírku. Je mu tak přes 30 a už má uplně šedivý vlasy a dost konkrétní názor na život. Neutíkat před systémem ale ponořit se do něj a roztrhnout ho zevnitř. Osvobodit se skrz poznání. To cenim. S dlouholetou přítelkyní Léňou se rozešel protože chtěla dítě a teď tam přichází i ona a je těhotná a sou spolu v čemž taky nelézám paralely a je to krása to rozhodnutí. Pak přichází i Jendova slečna a hned mě odhaluje že mám kontaktní čočky tak rozvíjim svojí teorii o androidech, vylepšených lidech s očními implantáty. Motáme brčko a mluvíme o životě a pijeme kvasnicový pifko, který mě bude tenhle víkend ještě provázet, a všechno je jak má bejt. Nic navíc ani na míň. Pak tedy mizíme páč těhotná Léňa chce spát a já spim u rodičů tak tam taky nechci přijít moc pozdě a rozstřelenej a hlavně se snažim odplout z těhle vod závislostí a jestli se někdo v četbě dostal až sem tak je hustej chápu že tohle není legrace a taky protože to ještě nekončí a vážou se na mě další historky. Ráno se budim celkem v pohodě, snídaně od maminky a vlastně sem neosvětlil proč tu sem a to protože přijel na návštěvu mui emigrantskej otec kterej v mejch šesti letech plách a já od tý doby vyrůstal bez mužskýho vzoru a zanechalo to na mě neskutečný následky ze kterejch se probouzim teprv teď. Ale nic mu nezazlívám, znám ten příběh a máme to v rodu opouštět ženy který nás milujou. Tohle prokletí sem se taky rozhod zlomit. Ale k tomu povede ještě dlouhá cesta. No ale je jedenáct a dole už zvoní otec a bratr s dvojčatama Petříkem a Honzíkem, kterejm už sou čtyři a mluvěj a teda jejich otec muj bratr, rodiný vazby, mluví nevybranym slovníkem tak to po něm opakujou a moje matka jejich babička za to svého syna jejich otce mého bratra peskuje. Ale koho to zajímá každej má svůj život takže letíme dál na dětský hřiště kde sou kluci jak z divokejch vajec a prolejzačky a skluzavka a houpačka a domeček a spousty energie a bratr vypráví svý historky ze záchranky kam šel pracovat, jak se mu roztrhla mrtvola nebo jak našli chlápka ve vaně skoro uvařenýho protože nevyp kohoutek, neměl tu možnost a stále mu přitejkala nová horká voda což den předtim Yallo vypráví, že takhle umřel jeho brácha, posedlej cvičenim a různejma sračkama na růst svalů. Zkolabovalo mu srdce při horký koupeli ale spojitost vyvracim pozdě odpoledne s Jendou když míříme na Beroun. Otec pude do důchodu a vrátí se do čech odkud vzešel. Pak dem k mamče na oběd a otec chce vidět novej byt, hnízdečko co si vybudovali s otčímem, jejich setkání sou vždycky, a to logicky, rozpačitý. Dva muži jedna žena. Hraju si s klukama a pak koukaj na animák „Auta“ což nakonec chytne mě, bráchu a tátu a kluci už sou zas jinde. No taky mám svý slabosti. Poledne se překlene jako nic a už je tu Jenda a míříme na jih. Cestou TESKO nákup a pak stavíme v Berouně a já nutim Jendu do nějaký charakteristický lokálky a on že čína čína tak deme tam a sme zklamaný a cestou přes námko na mě nějaký dvě komety tenagerovský pokřikujou „plešoune“ ale to už si neberu osobně spíš tomu přikládám plus jakože si mě vůbec všimli. Pak zpátky k autu a chvilka tápání na neznámym území a nakonec parkujeme před domem v Hýskově kde se to všechno koná, Je celej zakrytej stromama takže ani nevim jak vlastně vypadal a je postavenej na bunkru do něhož se v noci taky podíváme. Ale to už zas předbíhám protože tam stojí Helena a Martina nerozlučný kamarádky a sou hodně stylový z tý Británie je to z nich cítit. Kombinace materiálů barev a vzorů prozrazuje, že tak uplně nepatří do šedivých, zakrslých a ztuhlých Čech. Poprvý sem tyhle dvě divoženky viděl v Ústí na festivalu už nevim jak se jmenoval ale bylo to na koupálku a my tam měli brigádu jako hlídači u plotu. Hlavní pořadatel nesehnal dost peněz a tak hned první den utek i s kasou a festival skončil. Stejně mi to moc nešlo bejt drsnej a pokřikovat „CĎLŠNTMPLT“ (překl.: Co děláš na tom plotu). Pak sme spolu prožili krátkou aférku ale v tý době se mi líbila jiná slečna. Daleko přízemnější a pekelnější ale co se dá dělat. Chybami se člověk učí. Každopádně teď tu je a sou tu i další lidi a barák dekadentně úžasný, všude zrcadla, hudba ze starýho gramce Michael Jackson a ABBA a plátno kam se promítaj filmy a jídlo a pití a lidi hlavně lidi co ti hned po první větě neřikaj že tvuj světonázor je to nejhorší co slyšeli a že z tebe budou zvracet. Respekt. Tak rozdávám samolepky OHMU a vůbec šířim tenhle kult. Balim jointy jak vidno z titulní fotky a popíjim obligátní kolu s rumem jejíž blahodárný účinky už sem tady jednou chválil a taky kvasnicový pifko co už sem pil v TP a pak ho objevil v regálu v marketu na cestě. Vnímání začíná být čím dál tím míň verbální a čím dál tím víc smyslové. Fotíme se hromadně a já při tom čtu poezii Fráni Šrámka. Lezu po stromě do prvního patra a pak na střechu. A jak pejsek zůstat co nejdýl ve společnosti, protáhnout ten okamžik donekonečna ale stejně to přichází. Sny a tak usínám a držim Helenu za ruku a řikám si že kdybych byl fakt jako drsnej chlápek tak mě nežere že má v Anglii přítele a pro tento okamžik bych ji miloval ale mý racio si nechce začínat nic s výčitkama svědomí takže usínám jaklo děcko vedle ní a přemejšlim jestli se vůbec vedle ženy dá usínat jinak. Jasně že dá ale už je tomu dýl co to tak bylo tak sem pozapoměl, vytěsnil ten pocit. Vyhuli si ho z hlavy. Taky pak druhej den pak na cestě zpátky do Práglu vezu pár lidí a ty se dost divěj že se na mě nevážou holky a sex jako přirozená součást života takže zase všechno špatně ale vlastně před tim se probouzim a zišťuju že za hodinu řídim a že sem ještě docela dost na kaši tak snídám a zišťuju taky že z terasy je výhled přímo na Berounku. Odhodlávám se tedy a nasedám s těma lidmama a mířim na střed. Zvládám to, stejně jako když v noci řídim ze zkoušky ještě trošku v jiný realitě po jointu. Ale teď jedu teprve na ní. Na zkoušku. Nejdřív Jiříkovo Vidění se kterym brzo, tedy co nejdřív, okamžitě končim vlastně v mysli jsem s nima už skončil a večer OHMU. Přenýst bicí vedle do zkušebny zapojit komp a sluchátka a hrát přesně dle automatu ale tohle vylíčim v dalšim reportu z Litoměřic kterej bude a bude brzy protože v mý hlavě je dost nevyřešenejch věcí co chtěj ven abych dosáhnul psychický i fyzický čistoty ale to je jinej příběh a taky dlouhá cesta. Takhle to nějak bylo. V noci parkuju na Andělu protože Žižkov je modrá zóna a jako cizák tam nezaparkuju jedině kdybych si koupil za 20 tisíc kartu na rok na což jim kašlu. Tramkou pak tam do mýho oranžovýho království a spát spát spát jako ledňák tuňák z textu Martina E. Kyšperskýho.

PragueArtBlock/OHMU

2008-11-03T08:03:00.001-08:00

16.11.2008 hrajeme s OHMU v Rubínu v rámci PragueArtBlock. Je to všechno krz Ondříka Trnku a nechci bejt sentimentální tim že mu tady budu děkovat. Prostě to je takhle a funguje to, věci se na nás vážou protože historie tuší že se chystá něco velkýho. Každopádně tady je charakteristika OHMU kterou sem posílal hudebnímu koordinátorovi akci.

OHMU je mystická obluda z kultovního japonského anime Nausicaa z údolí větrů. Je to iracionální síla, která bere význam rozumu a klade ho na oltář vnímání skutečnosti a života smysly a to v jeho komplexnosti (vše souvisí se vším). Jistojistě plujeme na vzdouvající se vlně odklonu od racia, na vlně niternějšího vnímání a velkoměstské touze po intimnějším zážitku prázdnoty v kontrastu se stále rostoucí infrastrukturou a faktem že plochy k žití jsou skoupeny a moderní člověk jakoby snad ani neměl chvíli na to, zůstat sám (se) sebou mezi všemi těmi reklamami, silnicemi, domy, ploty, příkazy a zákazy.
Naše hudba se vine okolo snů. Cestujeme na hranicích žánrů. Dva lidé a dva stroje. Skladby většinou postavené na jednoduchých a monotóních linkách podtrhuje automatický bubeník s „eighties“ zvukem a jednoduché texty založené na lytanickém opakování. Je to v nás všechno, od optimistických 60´ přes experimentální 70´, dekadentní 80´ rozbouřené 90´ až po elektronický smutek člověka odpojeného od přírody a zapojeného do světa jedniček a nul marně hledajícího zpětnou vazbu. Fin de siecle pro 20 století je plný deziluzí, zmatku a zklamání. Hudbu věků kterou do sebe čerpáme tavíme v kotli našich srdcí, jemně chladíme v mozcích a dáváme ji formu skrz naše ruce. Naše hudba je zastavení na dlouhé cestě, spočinutí na louce z motherboardů. Je to něco co nutně vyvěrá z nás. Něco iracionálního a přesto plného naděje a víry, jako poslední záchvěv listu předtím než se nadobro utrhne ze stromu.
OHMU je v nás a skrz nás prochází do skutečnosti.

www.pragueartblock.cz
www.myspace.com/ohmuumho
www.bandzone.cz/ohmu

MIMOOMIM

2008-10-09T02:53:00.000-07:00

Akka manifest blogu. Programově o něm nikomu nic neřeknu. Utopim ho v množství informací a okolních blogů a sajtů který maj taky obsah a chtěj něco říct. Malá plechová bouda uprostřed velkoměstskejch gigantů se sebevědomim až do mraků. Programově mimo. A i kdybych z toho "mimo" udělal normu tak stejně budu mimo.

VĚŽ

2008-10-09T01:43:00.000-07:00

Tak nevim. V jakymsi amokovym impulsu sem se proklikal krz bariéry hesel a údajů až sem a mám Blog. Odpadkovej koš na mý traumata. Včera sme se já a muj spolubydlící architekt Zdeně.KK poflakovali noční Prahou s jednim konkrétnim účelem a to zdolat věž Husitskýho sboru za Vinohradskou vodárnou blízko Jiřího z Poděbrad. Od 22.00 sme posedávaly v různejch hospodách. Já popíjel nealko a Z.KK pifka a tam někde v jakymsi verbálně nezachytitelnym momentu, někde mezi čtvrtou a pátou hvězdičkou, někde mezi mym lamentem na mojí současnou otrockou situaci, ve který sem samo sebou jen kvůli sobě a nikomu jinýmu, muj systémově loajální modus hodnýho kluka kterýho už štve žít jen v sobě a brečet někde na webu, tak tam někde mi Z.KK povídá abych se snažil z toho těžit, abych udělal z mínusu plus. A to už byl moment ve kterym se před náma zjevila VĚŽ. Nebyla utopená mezi barákama ale čouhala do prostoru s kalichem nahoře a za ní se na nočnim nebi povalovaly mraky osvětlený zespoda ČEZem kterej pumpuje energii do pražskejch domácností a veřejnejch prostor a dělá ze světla znečištění. Takže založení blogu osvětleno a my se v krátký vteřině ocitáme ze známejch prochozenejch ulic na lešení, chytáme se prvních žebříků a tyčí. Jinej svět, jaksi výš, nad všim, s jinejma zákonama. Do výšky posledních budov to de, ale nad nima už je jen prázdno a tvojí existenci držej nějaký tyčky a prkna. Na vrcholu pak je to zmatený a žádná změna. Všechno je jak bylo. Jen Prágl svítí do noci. Pod náma jezděj policejní auta a lidi venčej psi nebo se potácej z hospod a to je možná nejvíc, že v tu chvíli seš neviditelnej, neviditelnej pro svět, uprostřed lesa, kde seš jenom ty a neuvěřitelná ohromnost světa pod tebou a nebe nad tebou. A ty seš mezi. Bod na přímce.
A pak už jen dolu, jakože to končí. Medovina a slivovice v EXITu a domu domu spát abysme zítra zvládli ten kopec generovaný reality která se na nás valí z obchodů a tramvají a billboardů a přechodů a monitorů. Žádný místo pro chyby, žádný místo pro iraciálno. Chorobná dokonalost. Nabalzamovaná mumie v sarkofágu. Ale ono vlastně už je ZÍTRA stejně jako bylo včera.