PragueArtBlock/OHMU

16.11.2008 hrajeme s OHMU v Rubínu v rámci PragueArtBlock. Je to všechno krz Ondříka Trnku a nechci bejt sentimentální tim že mu tady budu děkovat. Prostě to je takhle a funguje to, věci se na nás vážou protože historie tuší že se chystá něco velkýho. Každopádně tady je charakteristika OHMU kterou sem posílal hudebnímu koordinátorovi akci.

OHMU je mystická obluda z kultovního japonského anime Nausicaa z údolí větrů. Je to iracionální síla, která bere význam rozumu a klade ho na oltář vnímání skutečnosti a života smysly a to v jeho komplexnosti (vše souvisí se vším). Jistojistě plujeme na vzdouvající se vlně odklonu od racia, na vlně niternějšího vnímání a velkoměstské touze po intimnějším zážitku prázdnoty v kontrastu se stále rostoucí infrastrukturou a faktem že plochy k žití jsou skoupeny a moderní člověk jakoby snad ani neměl chvíli na to, zůstat sám (se) sebou mezi všemi těmi reklamami, silnicemi, domy, ploty, příkazy a zákazy.
Naše hudba se vine okolo snů. Cestujeme na hranicích žánrů. Dva lidé a dva stroje. Skladby většinou postavené na jednoduchých a monotóních linkách podtrhuje automatický bubeník s „eighties“ zvukem a jednoduché texty založené na lytanickém opakování. Je to v nás všechno, od optimistických 60´ přes experimentální 70´, dekadentní 80´ rozbouřené 90´ až po elektronický smutek člověka odpojeného od přírody a zapojeného do světa jedniček a nul marně hledajícího zpětnou vazbu. Fin de siecle pro 20 století je plný deziluzí, zmatku a zklamání. Hudbu věků kterou do sebe čerpáme tavíme v kotli našich srdcí, jemně chladíme v mozcích a dáváme ji formu skrz naše ruce. Naše hudba je zastavení na dlouhé cestě, spočinutí na louce z motherboardů. Je to něco co nutně vyvěrá z nás. Něco iracionálního a přesto plného naděje a víry, jako poslední záchvěv listu předtím než se nadobro utrhne ze stromu.
OHMU je v nás a skrz nás prochází do skutečnosti.

www.pragueartblock.cz
www.myspace.com/ohmuumho
www.bandzone.cz/ohmu