pátek 21. listopadu 2008

OHMU*PIČO



8. a 16. listopadu se odehrály dva zlomový koncerty OHMU. První byl v Čerčanech a druhej v Rubínu. Nehledě na zvuk či cokoliv jinýho začínáme s Migem zjišťovat že tahle hudba konečně funguje a to v širšim smyslu. Rezonuje dobou která ji zároveň tvoří. Zhudebněná poezie jak to nazval jeden posluchač.
Fotky z Čerčan
http://k0n0p.rajce.idnes.cz/081108-OHMU%2CJinovatka%2CRV4_afterparty/
Fotky zRubínu
http://www.pragueartblock.cz/fotogalerie/2008/dernisaz-pab-2008

Kukuřice Je U nás Půl Živobytí

Minimal sound s nasamplovanym piánem od Natálie, která s náma občas hraje, video je z parku Cibulka, zapadající slunce a je to taky hodně minimal.

středa 5. listopadu 2008

Spirála 23.-26. 10 2008



Je tedy čtvr.tekk. Čtvrtek normální den. Přijdu domu a tam mi náš nový spolubydlící říká že dole v prvem patře je kolaudace, že jako nový lidi a že sme zvaný jakožto všichni páč dole na vstupních dveřích visí velkej plakát že se tu něco děje, že Prágl už chce taky žít a ne jen se motat v sítích byrokracie a topmanažerů, utápět se ve vlnách peněz a luxusního komfortu. Znamení. Dole ve večerce tápeme mezi regálama a hledáme svůj oblíbenej drink kterej by šlo předat. Volim jednoznačně rum s kolou jehož neskutečný socializační účinky mi odhalil Miguel, mui bratr v OHMU. Pak ještě absinth, kterej je maskovanej do jakýhosi abstraktu takže ho musíme vyměnit za pravej a pak už dolu a klepeme a někdo otvírá a kouká tak osvětlujeme jak se to s náma má a tak to že prej jo a poďte dál a dáte si pivo nalejte si ahoj já sem Kuba a během večera pak spousty dalších jmen ale v hlavě mi snad žádný neutkvělo, což je špatný a vztahuje se to k mýmu snu, ve kterym sme hráli na babu. Když přišla řada na to abych pikal ptal sem se tý slečny se kterou sem se střídal, jestli mi dá pusu. Byla menší než já a koukala na mě zespoda tak nedostupně, pak odběhla a já začal pikat. Potom co sem dopočítal sem se otočil a ke stromu kde sem stál se blížilo spousta holek. Chtěl sem je zapikat, ale neznal jsem ani jedno jméno. Ale to bylo jindy pozdějc, teď postávám v neznámý kuchyni a míchám si první z mnoha rumů s kolou abych byl neskutečně vtipnej a zábavnej. Otvírám lidem pifka bez otvíráku, zakódovanej humanismus, výchova bez otce, kdy na to dojedu? Přitáčim se k dalším sousedkám, který Krauzík později označuje jako luxusní, a chytám se záchytnejch bodů na témata ke konverzaci. Sbírka plakátů na zdi nás zavádí až k severský kinematografii a Lars Von Trierovi tak slibuju TV sérku Království. V dalších dnech pak zjišťuju že moje kopie je nekompletní a taq otravuju B.J.e ať to stáhne když je online a baví ho stahovat a archivovat. Ale stejně z toho nic nebude, že jo páč sou exkluzivní a já mimoň. Tak je tam nechávám v čerstvě vymalovanym obýváku s obloukama místo dveří a mizim pro další drink. Z mizecího módu už ale taky mizim a začínám se objevovat. Ryze veselý a vyrovnaný týpek začíná hrát na kytaru. Zpívá anglicky a s takovým entuziasmem až mě z toho mrazí. Spolubydlící zjišťujou že absinth jim během půl hodiny vypily domácí španělé. A tak tak postávám a občas konverzuju a když už je to nuda tak Krauzík, basák Jiříkova vidění kde hraju a kde končim, balí velký brko hašiše ale nikdo si nedá, jen hostitelka si potáhne, ale nešlukuje. Tim se na dvě hodiny posílám do osobní izolace. Postáváme u topení a sledujeme jak to všem dává smysl kromě nás. Řikám Krauzíkovi že tolik vyrovnanejch a spokojenejch lidí už sem dlouho neviděl. Smutně se usmívá a pak mizí a v tu chvíli přichází do místnosti ONA. Je oblečená v červeno červeném. Už nevim co bylo co ale ta kombinace mě paralyzovala. Samozřejmě že na konec sem to posral protože jméno sem si zas nezapamatoval a zahustit se natolik abych jí řek o číslo nebo podnik něco jako „muž“, to ne, kuwa. Ale pokreslili sme jim tam stěny docela halucinogeními obrázky (od tý doby sem se s nikym z toho bytu nepotkal tak newim esli nejsou naštvaný či co ale sledovat tu holky jak s našpulenými rtíky zobrazuje to co má v hlavě, jak stojí jak váza z černo a červenofigurový keramiky jak řecká bohyně to bylo nejvíc, jak se tak řiká). Pak odchází s kámoškama a já nejsem schopen nic nějak ji zastavit jenom ji řikám že normálně na akcích holky nebalim ale že ona je hustá. Dveře klapnou a já zírám do samoty. Pak ještě sedim s postarší dredařkou co má dole galerii v Krásově tak se bavíme o životě už v sedu na podlaze a lidí pomálu tak taky končim a spát. Ráno facha, že jo kafe, komp a práce pro systém. Ztracený dny. Večír každopádně sedám do svýho „zetikska“, věrnýho mobilního kámoše Citroena z Francie a frčim na sever a to ještě přes den píšu kamarádovi Jendovi do TP že přijedu jestli by někam nezašel a tak domlouváme Krysu což je snad taková poslední punková výspa v TP i když už to sou samozřejmě ty pankáči kterejm teď táhne na 40 ale je to příjemný bejt mezi lidma co znáš a tak, no a to netušim co touhle SMS zprávou rozjíždim za kolotoč teda jaksi mimosmyslově sem tušil že se mu mám ozvat protože asi do půl hodiny se rozdrnčí telefon a volá mi Helena, kamarádka z TP která teď žije v Anglii a je umělkyně a asi taky žije dost mimo skutečný světy. Měli sme k sobě blízko, ale to je teď jedno protože mě zve, že v sobotu slaví 30tiny kdesi u Berouna a jestli nechci jet. To samozřejmě chci a vim proč, protože chci potkávat lidi světla a ne se jen hrabat v temnotách alkoholovejch bažin. Ale teď je ještě furt pátek a já s touhle informací v hlavě odjíždim směr sever po dálnici s rostoucí tmou a do Teplic dorazim už za tmy protože je podzim a dny se krátěj tak parkuju a rychle ke Krysovi kde zatím nikdo tak vytahuju Zónu Berlín nebo Řezníka nebo co se v tu chvíli snažim číst. Období co sem si dával ženský autorky abych nějak pronikl do ženskýho světa. Pak přichází Jenda a Yallo což je taková teplická variace Begbieho z Trainspottingu akorát bez knírku. Je mu tak přes 30 a už má uplně šedivý vlasy a dost konkrétní názor na život. Neutíkat před systémem ale ponořit se do něj a roztrhnout ho zevnitř. Osvobodit se skrz poznání. To cenim. S dlouholetou přítelkyní Léňou se rozešel protože chtěla dítě a teď tam přichází i ona a je těhotná a sou spolu v čemž taky nelézám paralely a je to krása to rozhodnutí. Pak přichází i Jendova slečna a hned mě odhaluje že mám kontaktní čočky tak rozvíjim svojí teorii o androidech, vylepšených lidech s očními implantáty. Motáme brčko a mluvíme o životě a pijeme kvasnicový pifko, který mě bude tenhle víkend ještě provázet, a všechno je jak má bejt. Nic navíc ani na míň. Pak tedy mizíme páč těhotná Léňa chce spát a já spim u rodičů tak tam taky nechci přijít moc pozdě a rozstřelenej a hlavně se snažim odplout z těhle vod závislostí a jestli se někdo v četbě dostal až sem tak je hustej chápu že tohle není legrace a taky protože to ještě nekončí a vážou se na mě další historky. Ráno se budim celkem v pohodě, snídaně od maminky a vlastně sem neosvětlil proč tu sem a to protože přijel na návštěvu mui emigrantskej otec kterej v mejch šesti letech plách a já od tý doby vyrůstal bez mužskýho vzoru a zanechalo to na mě neskutečný následky ze kterejch se probouzim teprv teď. Ale nic mu nezazlívám, znám ten příběh a máme to v rodu opouštět ženy který nás milujou. Tohle prokletí sem se taky rozhod zlomit. Ale k tomu povede ještě dlouhá cesta. No ale je jedenáct a dole už zvoní otec a bratr s dvojčatama Petříkem a Honzíkem, kterejm už sou čtyři a mluvěj a teda jejich otec muj bratr, rodiný vazby, mluví nevybranym slovníkem tak to po něm opakujou a moje matka jejich babička za to svého syna jejich otce mého bratra peskuje. Ale koho to zajímá každej má svůj život takže letíme dál na dětský hřiště kde sou kluci jak z divokejch vajec a prolejzačky a skluzavka a houpačka a domeček a spousty energie a bratr vypráví svý historky ze záchranky kam šel pracovat, jak se mu roztrhla mrtvola nebo jak našli chlápka ve vaně skoro uvařenýho protože nevyp kohoutek, neměl tu možnost a stále mu přitejkala nová horká voda což den předtim Yallo vypráví, že takhle umřel jeho brácha, posedlej cvičenim a různejma sračkama na růst svalů. Zkolabovalo mu srdce při horký koupeli ale spojitost vyvracim pozdě odpoledne s Jendou když míříme na Beroun. Otec pude do důchodu a vrátí se do čech odkud vzešel. Pak dem k mamče na oběd a otec chce vidět novej byt, hnízdečko co si vybudovali s otčímem, jejich setkání sou vždycky, a to logicky, rozpačitý. Dva muži jedna žena. Hraju si s klukama a pak koukaj na animák „Auta“ což nakonec chytne mě, bráchu a tátu a kluci už sou zas jinde. No taky mám svý slabosti. Poledne se překlene jako nic a už je tu Jenda a míříme na jih. Cestou TESKO nákup a pak stavíme v Berouně a já nutim Jendu do nějaký charakteristický lokálky a on že čína čína tak deme tam a sme zklamaný a cestou přes námko na mě nějaký dvě komety tenagerovský pokřikujou „plešoune“ ale to už si neberu osobně spíš tomu přikládám plus jakože si mě vůbec všimli. Pak zpátky k autu a chvilka tápání na neznámym území a nakonec parkujeme před domem v Hýskově kde se to všechno koná, Je celej zakrytej stromama takže ani nevim jak vlastně vypadal a je postavenej na bunkru do něhož se v noci taky podíváme. Ale to už zas předbíhám protože tam stojí Helena a Martina nerozlučný kamarádky a sou hodně stylový z tý Británie je to z nich cítit. Kombinace materiálů barev a vzorů prozrazuje, že tak uplně nepatří do šedivých, zakrslých a ztuhlých Čech. Poprvý sem tyhle dvě divoženky viděl v Ústí na festivalu už nevim jak se jmenoval ale bylo to na koupálku a my tam měli brigádu jako hlídači u plotu. Hlavní pořadatel nesehnal dost peněz a tak hned první den utek i s kasou a festival skončil. Stejně mi to moc nešlo bejt drsnej a pokřikovat „CĎLŠNTMPLT“ (překl.: Co děláš na tom plotu). Pak sme spolu prožili krátkou aférku ale v tý době se mi líbila jiná slečna. Daleko přízemnější a pekelnější ale co se dá dělat. Chybami se člověk učí. Každopádně teď tu je a sou tu i další lidi a barák dekadentně úžasný, všude zrcadla, hudba ze starýho gramce Michael Jackson a ABBA a plátno kam se promítaj filmy a jídlo a pití a lidi hlavně lidi co ti hned po první větě neřikaj že tvuj světonázor je to nejhorší co slyšeli a že z tebe budou zvracet. Respekt. Tak rozdávám samolepky OHMU a vůbec šířim tenhle kult. Balim jointy jak vidno z titulní fotky a popíjim obligátní kolu s rumem jejíž blahodárný účinky už sem tady jednou chválil a taky kvasnicový pifko co už sem pil v TP a pak ho objevil v regálu v marketu na cestě. Vnímání začíná být čím dál tím míň verbální a čím dál tím víc smyslové. Fotíme se hromadně a já při tom čtu poezii Fráni Šrámka. Lezu po stromě do prvního patra a pak na střechu. A jak pejsek zůstat co nejdýl ve společnosti, protáhnout ten okamžik donekonečna ale stejně to přichází. Sny a tak usínám a držim Helenu za ruku a řikám si že kdybych byl fakt jako drsnej chlápek tak mě nežere že má v Anglii přítele a pro tento okamžik bych ji miloval ale mý racio si nechce začínat nic s výčitkama svědomí takže usínám jaklo děcko vedle ní a přemejšlim jestli se vůbec vedle ženy dá usínat jinak. Jasně že dá ale už je tomu dýl co to tak bylo tak sem pozapoměl, vytěsnil ten pocit. Vyhuli si ho z hlavy. Taky pak druhej den pak na cestě zpátky do Práglu vezu pár lidí a ty se dost divěj že se na mě nevážou holky a sex jako přirozená součást života takže zase všechno špatně ale vlastně před tim se probouzim a zišťuju že za hodinu řídim a že sem ještě docela dost na kaši tak snídám a zišťuju taky že z terasy je výhled přímo na Berounku. Odhodlávám se tedy a nasedám s těma lidmama a mířim na střed. Zvládám to, stejně jako když v noci řídim ze zkoušky ještě trošku v jiný realitě po jointu. Ale teď jedu teprve na ní. Na zkoušku. Nejdřív Jiříkovo Vidění se kterym brzo, tedy co nejdřív, okamžitě končim vlastně v mysli jsem s nima už skončil a večer OHMU. Přenýst bicí vedle do zkušebny zapojit komp a sluchátka a hrát přesně dle automatu ale tohle vylíčim v dalšim reportu z Litoměřic kterej bude a bude brzy protože v mý hlavě je dost nevyřešenejch věcí co chtěj ven abych dosáhnul psychický i fyzický čistoty ale to je jinej příběh a taky dlouhá cesta. Takhle to nějak bylo. V noci parkuju na Andělu protože Žižkov je modrá zóna a jako cizák tam nezaparkuju jedině kdybych si koupil za 20 tisíc kartu na rok na což jim kašlu. Tramkou pak tam do mýho oranžovýho království a spát spát spát jako ledňák tuňák z textu Martina E. Kyšperskýho.

pondělí 3. listopadu 2008

PragueArtBlock/OHMU

16.11.2008 hrajeme s OHMU v Rubínu v rámci PragueArtBlock. Je to všechno krz Ondříka Trnku a nechci bejt sentimentální tim že mu tady budu děkovat. Prostě to je takhle a funguje to, věci se na nás vážou protože historie tuší že se chystá něco velkýho. Každopádně tady je charakteristika OHMU kterou sem posílal hudebnímu koordinátorovi akci.

OHMU je mystická obluda z kultovního japonského anime Nausicaa z údolí větrů. Je to iracionální síla, která bere význam rozumu a klade ho na oltář vnímání skutečnosti a života smysly a to v jeho komplexnosti (vše souvisí se vším). Jistojistě plujeme na vzdouvající se vlně odklonu od racia, na vlně niternějšího vnímání a velkoměstské touze po intimnějším zážitku prázdnoty v kontrastu se stále rostoucí infrastrukturou a faktem že plochy k žití jsou skoupeny a moderní člověk jakoby snad ani neměl chvíli na to, zůstat sám (se) sebou mezi všemi těmi reklamami, silnicemi, domy, ploty, příkazy a zákazy.
Naše hudba se vine okolo snů. Cestujeme na hranicích žánrů. Dva lidé a dva stroje. Skladby většinou postavené na jednoduchých a monotóních linkách podtrhuje automatický bubeník s „eighties“ zvukem a jednoduché texty založené na lytanickém opakování. Je to v nás všechno, od optimistických 60´ přes experimentální 70´, dekadentní 80´ rozbouřené 90´ až po elektronický smutek člověka odpojeného od přírody a zapojeného do světa jedniček a nul marně hledajícího zpětnou vazbu. Fin de siecle pro 20 století je plný deziluzí, zmatku a zklamání. Hudbu věků kterou do sebe čerpáme tavíme v kotli našich srdcí, jemně chladíme v mozcích a dáváme ji formu skrz naše ruce. Naše hudba je zastavení na dlouhé cestě, spočinutí na louce z motherboardů. Je to něco co nutně vyvěrá z nás. Něco iracionálního a přesto plného naděje a víry, jako poslední záchvěv listu předtím než se nadobro utrhne ze stromu.
OHMU je v nás a skrz nás prochází do skutečnosti.

www.pragueartblock.cz
www.myspace.com/ohmuumho
www.bandzone.cz/ohmu